Blogerfest a já
Dlouho se mi nestalo, že by mě něco oslovilo a nakoplo tak, jako právě první ročník Blogerfestu. Když mi Iva (autorka úžasného blogu DIY Projekty) z agentury Getfound napsala, abych dojela přednášet, tak jsem dlouho neváhala. Respektive nadhodila jsem to doma a Petr říkal, ať neváhám, tak jsem neváhala. Druhý den mi to už jako nejlepší nápad nepřipadalo. Říkala jsem si, jestli budu mít lidem co říct… ale ano, mám co říct. Letos jsem si dala takové svoje osobní předsevzetí: že se budu mít víc ráda a budu hrdá na to, co jsem dokázala a co umím. Je hrozně těžké se “umět prodat” a nestydět se za to, že jste v něčem dobří. Skromnost je úžasná vlastnost, ale když ji máte až moc, tak to není dobré. I proto jsem vděčná, že jsem nabídku přijala a zařadila se mezi další skvělé řečníky.
Kde začít?
I 3 dny po akci nejsem stále schopná si v hlavě srovnat všechny myšlenky. Toto se mi běžně nestává, tak je to pro mě nová zkušenost a je dost možné, že celý článek bude působit krapet zmateně, ale doufám, že mě pochopíte.
Jde o to, že jsem jela na akci s tím, že moc ráda pomůžu začínajícím blogerům, předám jim něco nového, nějaké tipy a triky… Ale i když se toto všechno stalo, tak jsem z akce odcházela s úplně něčím jiným. S tím, že jsem právě od všech ostatních dostala něco já! Před přednáškou mě občas někdo odchytil, ale to co následovalo po samotné přednášce, tak tomu bych nevěřila ani ve snu. Strašně moc účastníků akce za mnou došlo s tím, jak skvělá byla přednáška. Jak se všichni bavili, smáli, a že bych měla začít točit videa a dělat Stand up show, protože se takhle skvěle dlouho nepobavili (k tomu se ještě dostanu). Dokonce někteří přišli jen kvůli mně – to mě dostalo nejvíc!
Celé další 2 dny mi chodila kupa zpráv, označení na Instagramu a FB s tím, jak se lidi bavili, a že jsem jim předala zajímavé postřehy a pohled na blogování a budování komunity. Musím se ještě teď usmívat! Děkuji! Asi nejvíc mě v dobrém dostal tento vzkaz:
Čekala jsem nudnou maminu a dostala jsem takovou šťabajznu. Snad nejvtipnější stand up dne. Prostě nadšení.
A v podobném duchu se nesly i ostatní vzkazy.
Proč to všechno píšu? Trochu abych se pochlubila :-)), ale hlavně kvůli tomu, abych všem ostatním dala vědět, že když ze sebe něco dáte a někomu pomůžete, tak kolikrát ještě mnohem víc dostanete! A v mém případě to tak bylo. Dostala jsem podle mě podstatně víc, než jsem dala a za to děkuji.
Moje přednáška na Blogerfestu – slušná jízda
Před samotnou přednáškou jsem nebyla nervózní. Zašli jsme si v pauze na oběd do CAFEFIN, dala jsem si dvojku bílého 🙂 Protože jak říká moje milovaná kolegyně v práci Evča: alkohol ještě nikomu neublížil :-)) a po obědové pauze si skvěle vychutnala úžasnou přednášku Andy z FitFabu. Byla svá, bezprostřední a hlavně má fakt pěkný nohy. Jsem si jako říkala, proč musím jít přednášet zrovna po ní :-)))
Součástí přednášky byla samo sebou prezentace. Tu si celou můžete prohlédnout na firemních stránkách Sheanu – kam jsem sepsala ještě takové profesnější body z Blogerfestu. No a tady nastal menší zádrhel. Zrovna s mojí prezentací byl problém. Měla jsem už mikrofon v ruce, všichni koukali, bylo ticho, Adam jakožto pořadatel se to snažil opravit a já přemýšlela, co teď. A tak jsem začala mluvit. O tom, že su z Moravy :-)), o naší cestě vlakem a zpoždění, o víně, které bude odpoledne na baru, že nesplachuje levé WC a tak podobně… tím jsem se uklidnila a evidentně pobavila celý sál, takže ještě než jsem začala přednášet, tak jsem sklidila veliký potlesk. Takže evidentně umím i dobře improvizovat a možná tomu pomohla i ta dvojka bílého. :-))
Celou přednášku sem přepisovat nechci. Ale ráda bych vám sem napsala tu hlavní myšlenku…
Často se mě lidi ptají, čím to, že je můj blog a celkově moje práce tak úspěšná. Podle mě je to o tom, že do toho dávám kus sebe a dělám to poctivě s láskou. Na Blogerfestu se hodně řešily spolupráce – byla to i hlavní myšlenka skoro všech přednášek, ale já je brala jen okrajově. Jde totiž o to, že spolupráce jsou fajn a můžete se tím pak i živit, ale nemůžete to brát jen jako jediný důvod, proč blog psát. Já sama jsem první 3 roky blogování o něčem takovém ani nevěděla a nepřemýšlela nad tím. Takže si najděte svůj styl, buďte upřímní a držte se toho.
Proč doufám, že bude i další ročník?
- Protože první ročník za mě neměl chybu!
- Protože potkávat se i mimo chat a sociální sítě je důležité!
- Protože na této akci může získat každý! A také se toho hodně naučit a posunout dál.
- Protože do toho dali všichni pořadatelé kus sebe a lásky a bylo to poznat! A věřím v to, že by nebylo nic krásnějšího, než obrovská poptávka po dalším ročníku.
- Protože jsem si z každé přednášky něco odnesla, i když jsem třeba v některých ohledech dál, tak každý měl co předat – a tímto tleskám všem přednášejícím a také všem, kteří měli nějaký workshop! TIP pro příště: je lepší toho do prezentace dát méně a větším písmem.
- Protože můžete dostat zpětnou vazbu na to, co děláte.
- Protože jsem poznala spoustu úžasných lidí a s některými zůstáváme v kontaktu.
- Protože tam měli dobrou kávu, občerstvení i víno 🙂
- Protože věřím v to, že to má smysl!
- Protože se Petr nestihl zeptat, co že je to ten hashtag (pochopí asi jen účastníci přednášky :-))
A teď ještě pár perliček
- Když přijedete pozdě (odstávky, výluky a tak podobně) a je venku asi 35 °C, tak není zrovna nejlepší nápad jít pěšky. Může se totiž stát, že celá cesta z nádraží bude do kopce a vy dojdete s vyplazeným jazykem až nevím kde… 🙂 Ale zase jsem udělala něco pro sebe.
- Během přednášky jsem koukala střídavě na notebook a plátno, abych měla přehled – no a na notebooku běžel čas – na přednášku bylo celkem 45 min i s dotazy. Když jsem mrkla poprvé, bylo nějak 14:24, tak jsem si říkala, tý jo, teprve 14 min za sebou mám, to je dobrý. Pak jsem mrkla zase a bylo nějak 14:29 – tak si říkám, ty jo, asi budu muset zpomalit, to nějak neutíká… No když jsem se podívala potřetí, tak mi došlo, že mi nepočítají čas, ale že to jsou hodiny, že… :-)) (Začínala jsem ve 14:00 hod) Tak stane se…
- U nás doma teď opravujeme střechu, protože 2 měsíce nepršelo a teď prší každý den… takže to u nás trochu plave a nejčastější věc, kterou kupujeme, tak jsou kyble na vodu. Když jsme došli do hotelu, kde jsme měli rezerve, tak na před recepcí bylo asi 5 kyblů a tekla jim voda ze stropu. :-)) Tak jsme slečně říkali, že je to super, že se tady budeme cítit skutečně jako doma… :-)))) Ono totiž v Praze byla solidní bouřka a liják, takže nás to neopouští ani mimo domov. Naštěstí pokoj byl ok.
Zajímá vás, co je u mě nového? Přihlaste se k odběru chutných novinek (recepty, soutěže a další zajímavosti okolo blogu) – přihlášením dáváte souhlas s odběrem novinek z blogu Recepty dětem.
Už jste viděli kuchařku RECEPTY DĚTEM – Vařte pro děti tak, aby chutnalo o vám? Pokud ne, tak mrkněte ♥ Najdete v ní 86 nových receptů, které jinde nenajdete a celkem se můžete těšit na 103 receptů pro celou rodinu ♥
Ještě mě nesledujete na Facebooku a Instagramu? Tak to honem napravte 🙂 Nic vám pak neuteče.
Pingback: Blogerfest 2018 – valenci.cz