Mazané matky
Představuji vám Mazané matky
Narazila jsem na ně loni na rodinném bejbypunkovém festivalu Kefír, kde jsme měli dílnu s Testováno na dětech. Obcházela jsem stánky s jídlem a přemýšlela, co že dobrého si dám. Vždy když vidím stánek, u kterého je dlouhá fronta, tak si říkám, že buď tam to jídlo bude vážně dobré nebo jen nestíhají. U Mazaných matek platila ta první varianta. Jídlo bylo vážně dobré. Každý kdo mě zná, tak ví, že mám slabost pro hamburgery. Zkouším různé kombinace a ráda je chutnám i jinde. Když řeknu, že někde mají dobrý burger, tak si můžete být jistí, že je vážně dobrý. A burger od Mazaných matek byl fakt dost dobrý!
Mazané matky je spolek žen, které spojuje vášeň pro dobré jídlo, nové chutě a food design. Pocházejí z Pardubic a jejich hlavní „tvůrčí buňku“ tvoří Renča a Jana (dále v textu R:, J:). Mohli jste se s nimi potkat právě na rodinných a bejbypunkových festivalech, jako je Kefír nebo Oblaka fest, kde hostily svými dobrotami nejen svoje děti, ale i návštěvníky. Stojí také za pořadatelstvím prvních Restaurant Days v Pardubicích. To samozřejmě za notné pomoci přátel a známých – v tyto dny se Mazané matky rozrůstají do početného gangu.
Inspiraci berou ze současné světové kuchyně. Jejich jídlo je o skvělé chuti, kvalitních surovinách, netradičních kombinacích a nápaditém servisu. Mezi jejich speciality patří kachní rillettes, domácí burgery s karamelizovanou cibulí, sendviče s pomalu taženým vepřovým masem, humus se zeleninou, thai lososový krém s rajčaty a koriandrem, čokoládový dort s hruškami nebo levandulové sušenky. Jejich Restaurant Days jsou pohodové akce spojené s hudbou a dílnami pro děti, v netradičním prostředí. Říkají o sobě, že největší radost mají z toho, když ostatním chutná, tak jako jim chutná život.
A co na sebe prozradily?
Kolik akcí do roka zvládáte připravit? A co na to vaši nejbližší? Podporují vás nebo spíše odrazují?
MM: Jsme teprve „v záběhu“, takže v loňském roce to byly 4 větší akce. Bez podpory rodin ani kamarádů by to samozřejmě nešlo. I když napoprvé jsme si od známého profesionála vyslechly, že vůbec nevíme, do čeho jdeme a mluvil tak přesvědčivě, že jsme i na chvilku ztratily dech. Ale pak jsme si řekly, že se nedáme a dobře jsme udělaly. V té době asi vznikla hláška, která je univerzální pro hodně stresových situací, „hlavně se neopouštět“.
Jak probíhá příprava menu? Snažíte se spíše přizpůsobit dané akci nebo máte již svoje oblíbené a stálé pochoutky, kterých se nerady vzdáváte?
MM: Svých pochoutek se nerady vzdáváme ani my, ani naši stálí konzumenti, ale nemůžeme a ani nechceme stát na jednom místě. Takže menu vždy přizpůsobíme sezónním produktům, charakteru akce a vždy se snažíme do toho dát nově nasbíranou inspiraci. Na posledním Restaurant Day jsme zklamaly kamaráda Praka – nebyly jeho oblíbené „jednohubky“ (v překladu kachní rillettes s karamelizovanou cibulí na kváskovém chlebu). Takže oblíbených lahůdek se vzdát umíme, ale určitě neslevíme z kvality jídla a tak nás na letních festivalech nepotkáte u fritézy plné vyjetého oleje nebo u pánví s rozmrazovanými haluškami.
Nějaká ta „vtipná historka z natáčení“?
J: Já nevím – třeba jak jsme rvaly ledničku do dodávky a spadla nám na Renču tak, že pod ní ležela na chodníku a koukaly jí jen ruce a nohy. Mně přijde vůbec vtipné, když řídíme dodávku, vracíme se v noci z akce, na sobě zástěry, kytky ve vlasech, totálně zmlácený, jak kapela z koncertu. To pak na benzínkách nevěří … Nebo když jdu do klubu a od stolu na mě někdo ukazuje prstem a volá: „to je TA, TA s tím masem!“
R: O vtipné historky není nouze, ale ty nejvtipnější jsou samozřejmě nepublikovatelné.
Láká vás představa otevřít si přímo restauraci, kavárnu nebo třeba bistro?
MM: Představa bistra nás láká moc! Ale jsme rozumný, už jsme koneckonců matky, tak si zatím plány na bistro hýčkáme jako sen a ospravedlňujeme si to tím, že jsme teprve ve fázi sběru zkušeností.
V jakém oboru jste tedy zatím našly uplatnění?
J: Renča žila před druhou rodičovskou dovolenou v Londýně a pracovala tam ve škole. Já jsem na mateřskou dovolenou odcházela z marketingu. V tomto oboru nyní po návratu z MD pracujeme obě.
Nedělní ráno a snídaně. Jak u vás probíhá a co si nejraději dopřejete?
J: záleží na sobotě … Ale já si už delší dobu držím tradici ovesných vloček míchaných s ořechy, ovocem, mlékem nebo jogurtem. Snídám vždy až po dětech, takže do toho rovnou přimíchám všechny ty nedojedený pribiňáky a jogurty.
R: Každý si v lednici vezme na co má chuť a na gauči v obýváku u telky – „výchovně“ na pohodu.
Jak často doma vaříte a pečete?
J: Denně, večerní vaření je pro mě relax.
R: Jak je potřeba, ale když už se do toho pustím, tak si to užívám.
Jídlo, které milujete a naopak jídlo, kterému se raději vyhnete?
J: Oblíbené jídlo bych dokázala definovat jako dítě, ale teď už ne – miluji jak českou klasiku, tak exotiku, prostě svatojakubské mušle mi přijdou k chuti stejně jako tvaroh s pažitkou na čerstvém chlebu. Nejím rozinky a nejdou mi moc vnitřnosti.
R: Od malička mám slabost pro špagety na všechny způsoby a to trvá dodnes (můj mladší bratr by mohl vyprávět, když jsem ho hlídala – za 7 dní špagety 5x jinak). Co asi nikdy nezvládnu jsou brouci, cvrčci, žabí stehýnka…brrr.
Ztroskotaly jste na pustém ostrově. Můžete si vybrat 5 věcí z kuchyně (suroviny nepočítáme). Které to budou?
J: Pilkový nožík, krájecí prkénko, škrabka na zeleninu, velká pánev a dřevěná vařečka.
R: Počítám, že tam budeme spolu, takže nůž a prkénko už máme, já vezmu ještě velký hrnec a cedník na špagety, můj oblíbený hrníček … a teď mi došlo, že nám chybí vývrtka vlastně… Takže když k ní přidám 1 skleničku na víno pro tebe (já si to dám z hrníčku), tak to máme krásných 10 kousků.
Co vy a rok 2016?
MM: Těšíme se na něj, když bude stejně dobrý jako ten loňský, tak paráda! A věříme, že nám zachovají přízeň naši přátelé, kteří nám na našich akcích nezištně pomáhají, zejména „hostující“ Mazané matky z řad našich kamarádek.
Sledujte a podpořte Mazané matky na Facebooku.
Foto: archiv Mazané matky
Kategorie
Autor
Gabi
